Vaření trnek v Dolním Němčí 2004

Tak jako loni i letos si mohli obyvatelé Dolního Němčí pochutnat na domácích povidlech. V prostorách místního lidového muzea bylo totiž již popáté uspořádáno tradiční vaření trnek. Členové národopisného krúžku Dolněmčan sice 11. září ještě po poledni vystupovali v rámci hradišťských slavností vína a památek, ale svoje domácí povinnosti stihli včas. Během sobotního odpoledne tak starobylé objekty bývalého mlýna za potokem Okluky rozkvetly místními kroji a rozezvučely se lidovou muzikou. A nic nevadilo, že tradiční cimbál tento rok nahradila harmonika doprovázená několika skřipkami. Zpívat se dalo i při ní a že to stálo za to, mohli posoudit všichni příchozí. Ti se až do večera trousili starou jizbou, aby si nad rozehřátým kotlem přivoněli či lízli bublající trnkové směsi. Ta pomalu, ale jistě houstla až do podoby pravých povidel. A že nad jejich chuť není, to ví snad každý gurmán znalý moravské kuchyně. Vůně vařících se plodů, vína a slivovice opanovala nejen jizbu, ale i další muzejní prostory. Pro mnohé byla do té míry inspirativní, že je motivovala k tanci. Vedle místních sedlckých či klasické polky došlo i na tango. K internacionalitě večera přispěli i přespolní přátelé folkloru - dva mladíci dorazivší z Mistřína a Luhačovic. Ti do muzea vkráčeli nejdříve ve slováckých krojích, aby v podvečer převlečeni do červených fraků ohromili přítomné elegancí secesního folkloru měšťanů. I díky jim byla atmosféra letošní trnkové slavnosti v něčem výjimečná. Davy návštěvníků se sice na trnkovaření nehrnuly, ale možná právě v tom vězí kouzlo dolněmčanské akce. Ta totiž stále zůstává komorním podnikem. A že intimita lidové kultuře jen prospívá, to ví snad každý její milovník.