Jak to začalo?

V roce 1998 byla dokončena rekonstrukce starého mlýna, jehož budova dnes z části slouží jako pivnice a část byla vybavena původními dochovanými nástroji, které mlýnu věnovali obyvatelé obce. V prostorách starého mlýna se každoročně, vždy první zářijový víkend vaří trnky (rozumějte povidla). Když jsme si všimli, že tu máme i plně funkční kachlovou pec, rozhodli jsme se jednou v době Vánoc, že ji vyzkoušíme přímo k pečení, nejen k topení. Sešli jsme se, rozpálili pec a každá dívka ze souboru přinesla namísené těsto podle receptu, který jí dala její maminka nebo babička. Chleby byly vskutku povedené.

Tato událost nám vnukla myšlenku v pečení chleba pokračovat a dala základ naší tradici.

A jak to vlastně probíhá?

Základem je zatopit v peci. O to se starají kluci ze souboru, kteří od pěti hodin od rána topí. Důležité bylo zjistit možnosti pece. Ze začátku jsme nevěděli, jak dlouho se peče, jaký druh dřeva je nejlepší, ani jak dlouho nechat chleba péct. Na to všechno jsme v průběhu let museli přijít sami.

Teplota pece je velmi důležitá. Požadavky na teplotu se liší pec od pece. V té naší žádný teploměr ani termostat nemáme. Proto zjišťujeme teplotu tak, že počkáme, až jsou stěny rozpálené do bíla a pak postupujeme stejně jako dřívější generace. Upečeme na zkoušku malý kousek chleba – tzv. „podplameňák“. Pokud se spálí do zhruba pěti minut, tak je pec přehřátá. Pokud se s chlebem nic nestane, je pec rozpálená málo.

Do pece se vejde max. dvanáct chlebů, průměr je však 8 bochníků.

Důležité bylo rovněž sjednotit recepturu. I přesto, že existuje nespočet různých speciálních ingrediencí, rozhodli jsme se držet hesla: „V jednoduchosti je krása“. Mísení probíhá hromadně, nadělají se kilové bochánky a pak se čeká, až pěkně nakynou. Výsledkem je výborný chléb s poctivou kůrkou. Ostatně, přesvědčit se můžete sami.

Několik zajímavostí o chlebu 

Objev chleba

Objev chleba byl významnou událostí ve vývoji člověka. O významu chleba v našich dějinách svědčí i starý slovanský zvyk vítat hosta chlebem a solí.

V počátcích své existence pojídal člověk nasbíraná zrna tak, jak je v přírodě našel. Později mu oheň pomohl k tomu, aby si zrna opražil. Pak přišlo na řadu drcení obilných zrn v kamenných hmoždířích a primitivních mlýnech. První poznatky o chlebu se datují do období až 10 000 let př. Kr.

Jiný kraj, jiný chléb

Kvašený chléb pochází z Egypta, z doby před šesti tisíci lety. V Mezopotámii se chleba pekl tak, že z mouky a vody uhnětená placka se přitiskla na stěnu rozpálené pece, nebo se pekla ve žhavém popelu.

Řekové převzali pečení chleba od Židů a Féničanů. Chléb se postupně stal základní potravinou lidu. Mlsní a zámožní Řekové jedli chléb s medem, který namáčeli do vína. Ve starém Římě se stal chléb záležitostí čistě politickou, chléb spolu s vínem byl hlavní potravinou.

Pekař byl všeobecně váženým člověkem a řemeslníkem. Na panovnickém dvoře patřil spolu s vojevůdcem a číšníkem k nejvyšším úředníkům. Dvorní pekař pak zastával funkci ceremoniáře. Podle alemanského práva z roku 1220 byla za zabití pekaře v Německu trojnásobná pokuta než za jiného člověka

Český chléb

Na našem území byla nejstarší pec na pečení chleba nalezena u Olomouce a její původ se datuje do období 4 800 až 4 600 př. n. l. V Čechách se objevili pekaři jako dvorní řemeslníci již v 11. a 12. století.

Chlebu se dostávalo poct, které si zasloužil. Hrál nezastupitelnou roli při korunovaci českých králů, kdy mu byla dávána přednost i před zlatem. Stejné úctě se chléb těšil ve všech vrstvách obyvatelstva.